Obsah
|
Vodohospodářské stavby – to nejsou jen přehrady !
|
|
|
|
Dopravní stavby – zase nejsou jen mostní konstrukce !
|
|
aneb
|
|
budoucí vodohospodáři a dopraváci na exkurzích.
|
|
|
|
Dějství první – cesta do Paříže
|
|
|
|
Končí kalendářní rok, blíží se vánoce, duše všech lidí jsou si blíž. V rámci propagace dopravních a vodohospodářských staveb pořádáme zájezd do Paříže. Zájemců je hodně, musíme vybírat. Jen aby ostatní neztratili chuť poznávat tajemství těchto druhů staveb.
|
|
Večer nasedáme u školy do autobusu, přejezd je naplánován na noc. Ráno se probouzíme do nového dne již na předměstí Paříže. Slunce, modré nebe, ale mrazivý vzduch. Přesto jsme všichni nedočkaví. Dychtivě hltáme první předměstské čtvrti a dopravní špičku. Vystupujeme v centru města na břehu řeky Seiny.
|
|
První den je věnován památkám v centru města. Náměstí Svornosti s obeliskem z Luxoru, Madeline, kostel sv. Eustacha s vnějším opěrným systémem, nákupní centrum Forum des Halles, futuristické muzeum Centre Pompidou, Opera. Před radnicí je instalováno pro malé i velké zájemce umělé kluziště. Malý vítězný oblouk a Louvre se skleněnými pyramidami a majestátní symbol Paříže Notre Dame. Poprvé vstupujeme do podzemí. Metro je živý pulzující organismus. Pro nás chaotický a nesmírně rozvětvený s množstvím linek. Přijíždíme pod jediný kopec města. Vystupujeme vzhůru. Čeká na nás bílá bazilika Sacre Couer a malebné okolí plné drobných obchůdků a pouličních malířů. Setmělo se a my se odjíždíme ubytovat. Tento přejezd je opravdovým zážitkem. Nepředstavitelné množství lidí, linek, chaos a přeplněné vlaky. Poznáváme i nové pracovní místo – zavírače dveří vagonů. Trochu nám všem zatrne, když se všichni nedostaneme do vozu a část zůstane na nástupišti. Nic se však neděje, všichni máme mapku metra a cestu zvládáme na výbornou. Ubytování je příjemné, hlavně je tu teplo, které nám venku moc chybělo.
|
|
Druhý den změna. Vyrážíme do moderní čtvrti administrativních budov La Défense. Výškové budovy, beton, sklo. Dominantou je nový vítězný oblouk Grand Arche – Velké okno. Všechno kolem nás ohromuje svoji velikostí a výškou. Dřevěné stánky vánočního trhu se téměř ztrácejí mezi okolními velikány. Přesto tady panuje lidsky teplá atmosféra. Po pohledu do budoucnosti skrz Velké okno se přemisťujeme do technického muzea. Opět nová moderní čistě technická stavba – beton, ocel, sklo. Okolí upraveno s použitím množství bazénků, jezírek a umělých vodních stavbiček. Interaktivní modely existujících fyzikálních jevů střídá i oáza živých orchidejí. Večer se scházíme před muzeem ve velké železobetonové kouli, ve které je ukryto 3D kino. Představení ze života dinosaurů bylo zajímavé i poučné zároveň. Jsme příjemně unaveni a míříme na společnou večeři. Večer usínáme spokojeni a plni nových poznatků a zážitků.
|
|
Třetí den ráno nás budí slunce a čistě modrá obloha bez mráčku. Naše dnešní putování začínáme výstupem na Velký vítězný oblouk na náměstí de Gaulle. Z 50 m výšky sledujeme 12 velkých bulvárů a dopolední ruch města. Nádherný rozhled, jen vítr je ledový. Procházíme po nejznámějším 100 m širokém prestižním bulváru Champs Elysées. Prohlížíme paláce, obchody a hlavně vánoční výzdobu. V poledne usedáme na výletní loď a projíždíme historické centrum po Seině. Je nádherně, ale mrazivo. Mnozí končí ve vytopeném podpalubí. Po projížďce po vodě navštěvujeme vodu podzemní v muzeu kanalizace. Místní průvodce nám zaujatě líčí těžkou práci ve stokách a způsoby čištění pomocí roztodivných pomůcek. Z muzea vycházíme směrem k Invalidovně, stavbě spojené s vojenstvím. Socha Napoleona je nepřehlédnutelná. Přes Martova pole přicházíme pod perlu Paříže – Eiffelovku věž. Vystojíme frontu na výtah a konečně stojíme na vrcholu ocelové královny. Začíná se stmívat. Město se rozsvěcuje miliony světel. Na západě ještě oblohu osvětluje zapadající slunce. Je to úžasný pohled a nezapomenutelný zážitek.
|
|
Nechce se nám ani dolů ani domů, ale musíme. Autobus už čeká. Ještě jednou projíždíme po vánočně osvětlené třídě Champs Elysées v jasně modrém tónu a opouštíme Paříž. Bylo to nádherné, škoda, že tak krátké. Moc se nám zde líbilo. Vánoce, modré nebe, slunce, mráz. Co víc si přát?
|
|
Noční přejezd nás vrací do reality všedního dne. Ráno je šedivé, zamračené a ničím nás neupoutává. Zítra se vracíme do školních lavic, ale zážitky v nás zůstanou po mnoho let.
|
|
|
|
Dějství druhé – cesta do Prahy
|
|
|
|
Jedeme srovnávat Prahu s Paříží. Obě města mají společné rysy. S nadsázkou můžeme říci, že Praha je malá Paříž : Vltava - Seina, Eiffelovka věž – Petřínská rozhledna, pyramida muzea Louvre – divadlo Pyramida na Výstavišti, řada významných historických staveb, mostních konstrukcí, lodní doprava, podzemní dráha, kostely, pomníky, školy, parky a lidé. Město žije jen s nimi.
|
|
Do Prahy přijíždíme vlakem. Vystupujeme na Smíchovském nádraží, které je velký přesně fungující organizmus. Má přívlastek rozřaďovací, je zde neuvěřitelné množství kolejí, které zdánlivě nikam nevedou.
|
|
My však směřujeme k Vyšehradskému železničnímu mostu, který propojuje bývalé Podskalí pod Vyšehradem se Smíchovem. Je třetím nejstarším mostem ve městě. Původní most ze 70. let 19. století byl příhradový přímopásový a také jen jednokolejný z málo kvalitního svářkového železa. Proto byl na přelomu 19. a 20. století přestavěn. Vltavu překlenula nová příhradová oblouková konstrukce z kvalitního plávkového železa. Dopravní tepna je dnes dvoukolejná s chodníky pro pěší.
|
|
Na Podskalí, dnes Výtoni se nacházejí architektonicky zajímavé domy. Koryto řeky lemují nově upravené břehy, které zničila povodeň v r. 2002 - náplavky, opěrné a zárubní stěny, lavičky. Lákají k procházkám.
|
|
Vyšehradský tunel spojil počátkem 20.stol předměstí s městem Prahou. Práce na stavbě tunelu nebyla jednoduchá. Skála byla příliš tvrdá a ze skály vyvěraly prameny vody. Pro milovníky staré Prahy, kteří protestovali proti narušení vzhledu památného Vyšehradu, dostaly oba portály historický vzhled se středověkým cimbuřím.
|
|
Přicházíme k Podolské vodárně. Průvodcem vodárenského muzea je pan Beneš, člověk, z kterého vyzařuje láska k vodě, vodohospodářským dílům i drobným vodním stavbičkám. Posloucháme, fotografujeme a moc se nám tu líbí. Jen prosklená stěna nás dělí od monumentální železobetonové konstrukce vodárenské budovy.
|
|
Čas je náš nepřítel. Opouštíme Podolí a přejíždíme tramvají do Holešovic. Procházíme po břehu Vltavy až do Bubenče. Centrem naší pozornosti je stará kanalizační čistírna, dnes Ekotechnické muzeum. Patří mezi významné objekty naší průmyslové architektury. Celá čistírenská technologie – česle, lapač písku i sedimentační nádrže – je ukryta v podzemí. Stavba je praktickou učebnicí práce s cihlou. Ve všech prostorách jsou mistrně provedeny klenby, výklenky, prostupy složitých ploch, chodby a stoky. Čerpací parní stroje jsou nádherné, unikátní a plně funkční díky partě dobrovolných nadšenců. Čistírna sloužila od konce 19. století až do r. 1967.
|
|
Při dalším přejezdu nás na chvilku zastaví stavba bývalého hotelu International z doby socialistického realismu. Monument s typickým řešením fasády, ale přesto velmi kvalitní řemeslná práce. Z tramvaje přestupujeme na metro. Pražská podzemní dráha je mnohem mladší než ta pařížská a mnohem menší svým rozsahem. Přesto je důležitou dopravní stavbou, bez které dnes město nemůže existovat. Je pěkná, světlá a útulná a stejně jako v Paříži plná cestujících.
|
|
Na povrch vystupujeme na Starém Městě. Zastavujeme na Staroměstském náměstí a vzhlížíme ke zdejším stavebním perlám – kostelu sv. Mikuláše, Týnskému chrámu, paláci Kinských, gotickému domu „U zvonu“, pomníku M. Jana Husa. Je tady toho hodně k vidění. Všude okolo nás kráčela historie, zanechala tu své stopy.
|
|
Končíme na Staroměstské radnici. Všichni ji asi znají. Orloj, historické sály, výstavní prostory. Někdo možná i sklepení v podzemí. Ale málokdo ví, že pod radnicí se ukrývá i další historická památka se vztahem k našemu dnešnímu tématu. Soutok tří kanalizačních stok je ukázkou mistrovského díla zedníků. Vše je rovněž postaveno z cihel tzv. zvonivek. Při stavbě byla každá cihla zabalena zvlášť, poklepem se zjišťovala jejich kvalita. Která nezvonila, byla vyřazena. Škoda jen, že tato památka má tak malou propagaci. Je unikátní a využívají ji snad jen filmaři.
|
|
Tady už naše dnešní putování končí. Jedem metrem na nádraží a vlakem zpět do Plzně. Byl to hezký den. Plný turisticky neznámých zážitků. Litovat mohou všichni, kdo s námi do Prahy nejeli.
|
|
|
|
Ing. Hana Fládrová, 29. 2. 2008
|