Obsah
Jak ten čas letí…
Počátkem září roku 1973 vstupují do dveří stavební průmyslovky noví žáci. Čtyři roky uplynou a na přelomu května a června 1977 jsou z nich absolventi.V následujících letech se několikrát sejdou. Má uběhnout 30 let a oni si uvědomují, že už se dlouho neviděli, a tak uvažují o dalším srazu.
Organizátoři věnují nemalé úsilí, aby sehnali kontakty na své bývalé spolužáky, vybírají vhodný termín a místo pro setkání a posílají pozvánky.
26. 5. 2007 se sejde bývalá P – IV. C, jejímiž třídními profesory byli ing. Jiří Kubát a Jindřich Kousal, 14. 10. 2007 D – IV, o kterou pečovaly ing. Milena Vohradská a ing. Jana Sedláková , 27. 10. 2007 P – IV. B, kterou po celou dobu studia vedl p. František Hejlek.
Co do té doby zažili a na co vzpomínají? Příjemné si vybavují rádi a nepříjemné probírají s úsměvem: za co kdy kdo dostal pětku, kdo měl kde tahák, kdo kouřil na WC, kdy byli na koberci u třídního a tak podobně.
30 let uplynulo a jsou z nich otcové a mámy; děti řady z nich studovaly nebo studují na naší škole, a mnozí pak již vstoupili do třetí generace.
30 let uplynulo a účastníci srazů se svěřují se svými životními zkušenostmi. O tom, co se podařilo, se mluví více a o tom druhém méně. Většina zůstala věrná stavebním oborům v různých profesích, další pracují na jiných místech.
30 let uplynulo a oni s vděčností vzpomínají na kapacity stavebních předmětů ing.Jana Fouska, ing.Vladimíra Dostála a další; na stavbu bazénu v areálu školy a na vedoucí praxí p.Karla Fuka, p.Františka Fialu. Vzpomínají i na vyučující všeobecně vzdělávacích předmětů, na nekompromisnost, ale i spravedlnost a pochopení.
Po 30 letech si uvědomují význam zážitků a kamarádství z lyžařských kurzů, z odborné praxe, bramborových brigád, maturitních plesů, mazců… Kolují fotografie z časů téměř zapomenutých, na kterých poznávají jedni druhé, ale i sami sebe. Promítají si videozáznamy ze setkání z posledních let.
Sraz třídy P – IV. B patřil k nejzdařilejším. Program zahrnul i návštěvu školy, kterou umožnil současný ředitel ing. Jaroslav Kunte. Někdejší absolventi si všimli, že vedení školy se snaží udržet její budovu ve velmi dobrém stavu. Pak si prohlédli interiéry několika učeben a s údivem konstatovali, jak technika proniká do procesu vyučování technických i všeobecně vzdělávacích předmětů. Když vešli do své bývalé učebny, zjistili, že její vybavení je modernizováno a z původního zůstala jen tabule. Nostalgicky zasedli do lavic a společně se svým třídním profesorem Františkem Hejlkem se snažili rekonstruovat zasedací pořádek před 30 lety.
Na svá léta působení p. F.Hejlek, který zde učil matematiku a fyziku, vzpomíná takto:
„Zmizely prosklené skříně s muzejními exponáty a nahradila je pěkná výzdoba plná informací profesních i ze života školy. Mnohému jsem se přiučil ze stavitelství od kolegů Fouska, Krše, Fialy a mnohé z toho uplatnil na svém dalším působišti, kde jsem učil zedníky a truhláře. Jsem rád, že skoro všichni tehdejší maturanti zůstali v oboru, vedli si úspěšně a ted´zastávají významná místa. Na setkání se nejen vzpomínalo, ale rozpoutala se bouřlivá diskuse na profesionální úrovni kolem připravované národní knihovny. S potěšením jsem sledoval, jak moji tenkrát –náctiletí bouřliváci a někdy i průšviháři dokáží zaujmout fundované stanovisko. Posílám poděkování /organizátorovi/ ing.Antonovi, vedení školy, bývalým kolegům p.Kousalovi a p.Sýkorovi, kteří nás provedli školou a informovali nás o současném chodu školy. Jsem rád, že se škole daří a přeji další úspěšná léta kantorům a žákům.“
Zaznamenal J.Kousal (červen 2011)
Díky, školo, za to, co jsi nám dala. Měli jsme tě rádi a rádi na tebe vzpomínáme. Budeme dál vzpomínat .