Žáci Střední průmyslové školy stavební, Plzeň opět v Terezíně
Tak jako každý rok, i letos jsme využili možnost absolvovat vzdělávací seminář v Památníku Terezín. Třídenní seminář zanechal v zúčastněných hlubokou emoční stopu a jako vždy se vyznačoval výtečnou organizací s bohatým programem. Vybraní žáci druhých ročníků vytvořili čtyřicetičlennou skupinu, spjatou zájmem a zvídavostí, s nimiž se aktivně pouštěli do plnění dílčích úkolů v rámci workshopů nebo se nechali pohltit dechberoucími, komentovanými prohlídkami míst spjatých s temnou minulostí kasárenského města Terezín.
Už samotný třetí listopad, který otevřel pomyslnou bránu cestě našeho poznání, je v historii holocaustu symbolický. Vždyť jsme na půdu Terezína vstoupili právě v den 82. výročí největší jednorázové hromadné vraždy židovských obětí nacistických táborů, která se za melodií valčíků odehrála v obávaném koncentračním táboře Majdanek. Toto místo nechvalně proslulo jako jeden z molochů „východu“, termín, v němž terezínští vězni tušili zkázu. Málokterý z nich si však dokázal plně představit, jaký osud očekává ty, kteří byli transportem z ghetta odsouzeni k okamžité, nebo pozvolné smrti v destinacích souhrnně a syrově nazývaných „východ“. Toto slovo se stalo zaklínadlem, všudypřítomným stínem, jitřícím v terezínském ghettu už tak štvavou úzkost a strach.
Fragmenty železniční vlečky, nad jejímiž kolejemi a pražci se žáci zastavili, aby vyslechli komentář do tématu zapálených pracovníků Památníku Terezín, ukázaly nesmlouvavou realitu hierarchie pomyslných bran „pekel holocaustu“.
Žáci Střední průmyslové školy stavební, ubytovaní v Magdeburských kasárnách, kde v období ghetta zpravidla sídlil takzvaný Judenrat (židovská samospráva), se nejprve seznámili se stručnými dějinami města. A to přímo v podkrovních prostorách zmíněných kasáren. Poté je již čekala prohlídka bývalého ghetta s návštěvou krematoria se čtyřmi pecemi a pitevnou. Němým průvodcem pak byly ony útržky železniční vlečky, zprovozněné v červnu 1943. Do té doby, jak jsme se dozvěděli, přijížděly transporty určené Terezínu na nádraží v nedalekých Bohušovicích. A odtamtud také mizely se svým lidským nákladem do nenávratna.
Druhý den patřil dvěma workshopům, přibližujícím žákům perspektivu školáka v protektorátu, stejně jako lstivost nacistické propagandy. Večer se nesl v duchu prohlídky pevnostních chodeb u Litoměřické brány. Mnohdy v úplné tmě, jindy se svíčkami, lapali jsme úžasem po dechu, naslouchajíce strhujícímu líčení našich průvodců, kteří nás zasvětili do problematiky vojenského charakteru pevnosti.
Třetí, závěrečný den vzdělávacího semináře jsme věnovali prohlídce Malé pevnosti, vězení v řečišti dějin. V době druhé světové války hrála Malá pevnost roli pobočky pankráckého gestapa. Líčení hrůz, jež se za jejími zdmi odehrály, v nás zanechalo prostor k rozjímání o lidském utrpení a vynalézavosti lidského ducha, schopného eskalovat utrpení druhých do obludných rozměrů.
Cestu tam i zpět jsme absolvovali autobusem, řízeným spolehlivým a dochvilným řidičem.
Moc rádi bychom touto cestou poděkovali pracovníkům Památníku Terezín a Malé pevnosti, stejně jako grantovému programu „Podpora paměťových agend“, jenž uhradil náklady za dopravu.
Michal Chocholatý
